hudební
[hudebňiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k hudbě 1 (umění), 2 (skladbám, jejich provedení):
hudební škola / výchova
hudební nadání
hudební nástroj
hudební styl
hudební skladatel
Hudební festival nabízí řadu atraktivních koncertů a zabrousí do různých hudebních žánrů.
□ hudební paměť
schopnost zapamatovat si a reprodukovat hudební prvky a sekvence
□ hudební sluch
schopnost vnímat výšky tónů, rozlišovat vzdálenosti mezi nimi, schopnost zachytit a analyzovat postup melodie v hudbě
□ hudební sobota často množné
společenská akce spojená s hudebními vystoupeními různých umělců, konaná pravidelně v sobotu
2. (2. st. -nější)
vyznačující se hudebností 1 (melodičností, zpěvností), 2 (muzikálností):
Impulsem k vlastnímu psaní byl nový, nádherně hudební překlad Ivana Binara.
Angličtina je hudebnější než některé jiné jazyky.
Po vzoru svého hudebnějšího bratra jsem se naučila hrát na zobcovou flétnu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hudebňiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k hudbě 1 (umění), 2 (skladbám, jejich provedení):
hudební škola / výchova
hudební nadání
hudební nástroj
hudební styl
hudební skladatel
Hudební festival nabízí řadu atraktivních koncertů a zabrousí do různých hudebních žánrů.
□ hudební paměť
schopnost zapamatovat si a reprodukovat hudební prvky a sekvence
□ hudební sluch
schopnost vnímat výšky tónů, rozlišovat vzdálenosti mezi nimi, schopnost zachytit a analyzovat postup melodie v hudbě
□ hudební sobota často množné
společenská akce spojená s hudebními vystoupeními různých umělců, konaná pravidelně v sobotu
2. (2. st. -nější)
vyznačující se hudebností 1 (melodičností, zpěvností), 2 (muzikálností):
Impulsem k vlastnímu psaní byl nový, nádherně hudební překlad Ivana Binara.
Angličtina je hudebnější než některé jiné jazyky.
Po vzoru svého hudebnějšího bratra jsem se naučila hrát na zobcovou flétnu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)